Projektový den Klíč

Projektový den Klíč aneb setkání s budoucími spolužáky

            Ve středu 11. 6. 2025 se frymburští páťáci setkali s budoucími spolužáky z Lipna. Během šipkované, při které plnily děti úkoly (přenášení vody na lžíci, piškvorky, rýmovačky, ...) v různých skupinkách se vzájemně blíže poznaly. Po symbolech jsme došli až na Martu, kde stávající učitelky předaly žáky budoucím třídním učitelkám Lence a Kristýně. Pokračovali jsme dalšími aktivitami – tvořením přídavných jmen, která nás vystihují, společným sepisováním básně, .... Našich obav jsme se alespoň trošku zbavili díky balónkům, na které jsme si je napsali a potom je různými způsoby zlikvidovali. J Naše příjemné setkání jsme zakončili prohlídkou školy pod vedením frymburských žáků a výborným obědem.

Co nám po zajímavém setkání běželo hlavou?

Emma A.: „Já si z výletu uvědomila, že pro lipenské žáky je to těžší než pro nás kvůli tomu, že my jsme na tuhle školu zvyklí a oni ne.“

František V.: ,,Já si výlet užil, protože jsem potkal hodně nových kamarádů. Nejvíc jsem se bavil s Tomem, ale ten bohužel jde do školy do Loučovic, ale taky jsem se bavil s Eliášem a to mě potěšilo.“

Zuzana J.: „Mě nejvíc bavilo, když jsme byli na Martě a běhali a přepisovali text, který byl napsaný na lístečku u stromů.“

Sabina.: „Mně došlo, že má někdo taky strach z nových spolužáků a z nového prostředí. Jsem ráda, že jsem si našla novou kamarádku Alisu.‘‘

Laura I.: „Došlo mi, že nejsem jediná, která se bojí že se budeme rozdělovat.‘‘

Lucie H.: „Došlo mi, že vždy není vše tak, jak člověk chce. Někdy to vyjít nemusí, a když se nám naše očekávání nesplní, tak se z toho svět nezhroutí. Je třeba se ke strachu obrátit zády, ale ne vždy je to nejlepší. V tuto chvíli je to ale nejlepší.“

Emma F.: ,,Nejlepší bylo to, když jsem třikrát vyhrála v piškvorkách.“

Robin S.: „Došlo mi, že se nemusím bát jít na druhý stupeň, protože vím, že se bojí i ostatní.“

Bára B.: „Dnes jsem zjistila, že se nemusím bát rozdělování, protože kamarádství ti nikdo nezveme.“

Štěpánka V.: „Došlo mi, že nejsem jediná, která se bojí  rozdělení, a jsem ráda, že budeme mít třídu vedle sebe.“

Leontýna N.: ,,Došlo mi, že nejsem jediná, která se bojí rozdělení, když jsem byla pět let se stejnými lidmi  a už jsem se na ně zvykla.“

Radmila K.: ,,Nejvíc mě bavilo, když jsme provázeli po škole naše budoucí spolužáky. Jsem ráda, že jsem si našla novou kamarádku Alisu.“

Kateřina V.: ,,Nejvíc mě bavilo, když jsme prováděli po škole naše budoucí spolužáky.“

Bětka K.:, „Nejvíc mě bavilo přinášet vodu z kelímku lžící do druhého prázdného kelímku. Uvědomila jsem si, že mám výhodu, protože já nemusím přecházet do jiné školy, do jiného prostředí a nemusím si nově zvykat na nové učitele atd.“

Páťáci a Lucie Růžičková