My a naše práva - výukový seminář třeťáků

V červnu čekal žáky 3. třídy výukový seminář „My a naše práva“. Paní učitelka zajistila ubytování s přespáním na dvě noci na Kovářově, na které se všechny děti již dopředu velmi těšily :). Spát prvně s kamarády ze třídy mimo domov? Tak to bude dobrodrůžo.

Seminář jsme zahájili v pondělí 5. června dopoledne ve škole. Přivítala nás Paní Spravedlnost, která nám přiblížila, o čem celý seminář bude, a na co se můžeme těšit. Povídali jsme si o tom, proč mi moji rodiče vybrali právě toto křestní jméno, zda jsem se nemohl jmenovat jinak, a také o tom, jaké má mé jméno význam. To nás moc bavilo. Každý z nás dostal svůj deníček, který nás provázel celým seminářem. Vyzkoušeli jsme si různé hry se jmény (Pavučinku, Motýla, vymýšleli jsme shodné přívlastky s počátečním písmenem svého křestního jména apod.). Po škole jsme se všichni sešli v půl třetí odpoledne na autobusovém nádraží ve Frymburku, odkud jsme jeli autobusem do Milné. Z Milné jsme šlapali pěšky na Kovářov do našeho ubytovacího zařízení RS REPROGEN. Děti se bezproblémově zabydlely ve svých pokojících. Poté jsme se sešli ve společenské místnosti, kde jsme pokračovali až do večeře ve vyvození práva na vlastní jméno, a zlehka i po ní. Počasí nám moc nepřálo, pršelo ☹.

V úterý 6. června jsme se probudili všichni moc spokojení, že jsme zvládli noc bez rodičů :). Těšili jsme se na snídani, kterou pro nás v penzionu připravili. Měli jsme ji formou švédských stolů, takže si vybral každý, na co měl chuť. Po snídani jsme začali s právem na ochranu soukromí. Vyzkoušeli jsme si jaké to je, když nám někdo prohlíží věci v batohu nebo v kufru. Zjistili jsme, že nám to není úplně příjemné a stejně tak, když to máme my samotní někomu provést. Ještě před obědem jsme šli ven na příjemnou procházku směrem k Lipnu. Po cestě jsme potkali velkou spoustu hlemýžďů, které jsme nenechali bez povšimnutí :). Také jsme si zkusili zaházet žabky s plochými kamínky do vody. Po obědě jsme venku hráli hry, které nám ukázaly, jaké to je, když je někdo vyřazený ze skupiny, aniž by to mohl sám ovlivnit. Hráli jsme hru na mrkanou, hru „cukr káva limonáda“, kopanou atd. Po večeři jsme si vyzkoušeli, jaké to je pohybovat se s handicapem. Rozdělili jsem se do dvojic a jeden z ní si zavázal oči a druhý ho vedl a navigoval procházkou až k vodě. Nebylo vůbec snadné se kamarádovi naprosto odkázat a důvěřovat mu. Na cestu zpět nás paní učitelka s Móňou různě zavázaly pomocí švihadel a šátků, abychom měli omezený pohyb, a museli jsme se vrátit zase zpět do penzionu. Byl to opravdu silný zážitek. Potom jsme si o našich pocitech povídali a vyvodili jsme druhé právo všichni jsme stejně důležití.

Třetí den ráno jsme si zabalili své saky paky a do oběda jsme ještě pokračovali v právu na své soukromí, kdy jsme si vyzkoušeli na papírových mobilních telefonech, jaké to je, když nám někdo čte zprávy nebo zvedá cizí hovory apod. Po obědě jsme se rozloučili. Ani se nám ještě nechtělo zpět domů, ale nedalo se nic dělat. Užili jsme si to a zvládli jsme to bravurně. Šlapali jsme zase pěšky do Milné a z Milné autobusem do Frymburku.

Čtvrtý den semináře byl ve škole ve znamení Dne prevence. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavého o tom, jak zachránit tonoucího, jak vypátrat zloděje pomocí otisku prstů, nebo co všechno musí zvládnout hasič a jak vypadá opravdové hasičské auto s pořádnou výbavou. Potom jsme si ve třídě vyvodili právo vyjadřovat svůj názor, kdy jsme si povídali o přestupcích a určovali jsme, do jaké skupiny bychom je zařadili (drobné přestupky, přestupky méně závažné, přestupky závažné a přestupky velmi závažné). Nebáli jsme se vyjádřit svůj názor a říct ho nahlas.

Poslední pátý den semináře jsme se seznámili s právem na informace a vydali jsme se procházkou na Martu, kdy jsme po cestě pozorně koukali kolem sebe, jaké informace jsme mohli zahlédnout (označení obchodů, restaurací, na dopravních značkách, na ukazatelích, otevírací doby atd.). Na Martě jsme si vzájemně sdělili, co jsme kdo kde viděli a začali jsme hledat informace na stavění osad v lese. Parádně se nám povedlo vyhodnotit důležité a nepodstatné informace a společně jsme postavili dvě krásné osady z přírodnin.

Ohlédnutí za seminářem „My a naše práva“ očima dětí:

(TOP zážitek a proč? Dozvěděl/a jsem se něco nového nebo to, co jsem se chtěl/a dozvědět o právech? Překonal/a jsem se v něčem? Nějakou obavu? Dozvěděl/a jsem se o sobě, o kamarádovi něco nového?)

Emma A.: Top zážitek je mít handicap ve třech, protože mě to bavilo. Dozvěděla jsem se o právech to, že mám svoje právo. Já jsem se překonala v samotě, když jsem byla sama na pokoji. Já jsem se překonala v tom, že spát bez rodičů není žádná tragédie. Dozvěděla jsem se o sobě, že jsem víc kreativní.

Míša J.: Nejvíc mě bavilo, jak jsem chodil poslepu, protože to bylo těžké. Dozvěděl jsem se, že můžu důvěřovat Mikymu, když moc nevidím. Překonal jsem se v tom, že jsem začal důvěřovat Mikymu, když jsem šel poslepu. Dozvěděl jsem se, že se paní učitelka bojí hmyzu.

Emma F.: Pro mě byl nejlepší zážitek handicap, protože to byla sranda a docela i těžké. Dozvěděla jsem se, že jsme všichni stejně důležití, a chtěla jsem se dozvědět, jestli jsme všichni stejně důležití. Překonala jsem se v tom, že už nemám obavu, že mi něco nepůjde. Já jsem se dozvěděla o sobě, že vydržím se učit až do 9 večer, a o kamarádce nic.

Káťa V.: Pro mě byl TOP zážitek, že jsme se scházeli ve společenské místnosti, protože se mi líbila. Dozvěděla jsem se, že existuje právo na jméno. Překonala jsem se v tom, že jsem šla poslepu. O sobě jsem se dozvěděla, že jsem víc kreativní, než jsem si myslela. O kamarádce jsem se dozvěděla, že nemá ráda, když jsou někde rozházené věci.

Klára H.: TOP zážitek byl, že jsme šli po slepu, protože mám ráda chodit po slepu. Asi jsem se v ničem nepřekonala. Dozvěděla jsem se, že nemám sahat do cizích kufrů a věcí.

Miky M.: TOP zážitek byla jízda autobusem a lítat venku, protože jsme si povídali a hráli. Dozvěděl jsem se, že se nemám skákat po posteli. V ničem jsem se nepřekonal. O kamarádovi jsem se možná něco dozvěděl, ale nepamatuji si to :).

Sabča S.: Mě nejvíc bavilo, jak jsme spali s kamarády, protože s nimi byla sranda. Dozvěděla jsem se, že máme právo na jméno. V ničem jsem se nepřekonala. Já jsem se dozvěděla o kamarádce, že v noci hodně povídá.

Laura I.: Bavilo mě vyrábět ze svého napsaného jména příšerky, protože mám ráda vyrábění. Chtěla jsem se dozvědět, k čemu jsou práva a už vím, že chci, aby byl svět v míru. Já jsem žádnou obavu neměla. Dozvěděla jsem se, že kamarádka má moc ráda repelent.

Lea N.: Bylo pěkné, jak jsme všichni byli spolu a užívali jsme si ten výlet. Dozvěděla jsem se všechno, co jsem se dozvědět chtěla. Překonala jsem se v tom, že jsem byla tak dlouho s Raduškou, a moc jsme se nehádaly, a že jsem šla večer na WC. Dozvěděla jsem se o sobě to, že jsem komunikativní a víc otevřená zážitkům, než jsem byla předtím, a že večer breptám jsem nevěděla. Také jsem se dozvěděla o kamarádce, že je víc zábavná a komunikativní večer, než přes den.

Fanda F.: Můj zážitek byl, že jsme šli na Martu a dozvěděl jsem se, že jsem poprvé s kamarády postavil domeček a past, a překonal jsem se v tom, že jsem seběhl Martu až dóóóólů. Já jsem se dozvěděl, že jsme si hráli s Mikešem na milionáře.

Zuzka J.: TOP zážitek bylo spaní v apartmánech, protože mě baví spát s přáteli. Dozvěděla jsem se toho hodně, ale teď si nedokážu vzpomenout, protože toho mám v hlavě hodně. Překonala jsem se, když jsme měly se Sabčou handicap, tak jsem si chvilku myslela, že to nezvládneme, ale nakonec jsme se překonaly.

Bára B.: Nejvíc mě bavilo vyrábět deníčky, protože mě bavilo vyrábění ze jmen. Dozvěděla jsem se o právu, že všichni jsme stejně důležití. Nevěděla jsem, že kluci jsou stejně důležití jako holky.  Dozvěděla jsem se, že večer nespím.

Ráďa K.: Můj TOP zážitek bylo, když jsme přespali na Kovářově. Já jsem se dozvěděla o právech mnoho a dozvěděla jsem se to, co jsem chtěla vědět o právech. Já jsem překonala obavu tu, že jsem si zvykla na své okolí.  Dozvěděla jsem se o kamarádce, že si se svou kočkou hraje tak, že s ní tančí. A hraje si se mnou víc, než ostatní.

Robin S.: Nejlepší bylo, jak jsme šli na Martu, protože jsme tam stavěli domečky. Dozvěděl jsem se, že každý je jiný. Překonal jsem se v tom, že spát bez rodičů není žádná tragédie. Dozvěděl jsem se o sobě, že každý den je jiný.